Esej na téma drogy

Problematika zneužívání návykových látek patří k palčivým otázkám, které v současné době řeší prakticky každá vyspělá společnost. Drogová závislost postihuje stále nižší věkové skupiny, drogy jsou dnes dostupné již dětem na základních školách. Je nutné položit si otázku, zda a jak je možné účinně zasáhnout v boji proti drogám, jakou formu prevence zvolit a zvážit účinnost represívních opatření.
Každá společnost si stanovuje své normy chování. Patří k nim:
a) obyčeje – jde o nepsaná pravidla v kategoriích slušný x neslušný. Sankcí za porušení těchto pravidel je nelibost, opovržení.
b) mravy – jedná se o soubor pravidel, která tvoří společenskou morálku
c) zákony – psané normy, které vymezují práva a povinnosti a stanovují sankce
d) tabu – normy a činy, které jsou v absolutním rozporu s morálkou
Porušení psaných i nepsaných pravidel stanovených společností nutně vede k protispolečenskému chování. K nejpalčivějším sociálně-patologickým jevům v současné společnosti patří kriminalita, prostituce, vandalismus, týrání dětí a drogové závislosti. Již z tohoto kontextu je jasné, že zneužívání návykových látek a následná závislost je problém, který se netýká jen samotných drogově závislých. Často vede k protispolečenskému chování kriminálního charakteru, ovlivňuje životy celých rodin, stát stojí nemalé peníze. Je třeba si uvědomit, že drogy nejsou novým fenoménem, který by se objevil v poslední době. Pojďme udělat malou exkurzi do historie.
Nejstarší zprávy o užívání drogy pocházejí z doby 3000 př. n. l. z oblasti Jižní Ameriky, kde se dochovaly záznamy o využití drogy koka. V Indii se pak první zprávy datují do období 2000 let před naším letopočtem.
O skutečném rozmachu užívání drog však můžeme hovořit až ve 20. století. 13. ledna 1920 vyhlásil ve Spojených státech amerických tehdejší prezident Rooswelt prohibici, tj. úplný zákaz prodeje alkoholu. Alkohol se tedy stal nedostatkovým zbožím a jeho nelegální dovoz, výroba a prodej znamenaly možnost obrovských zisků. To velmi rychle pochopila mafie vedená legendárním Al Caponem. Kromě alkoholu začal do Ameriky dovážet i drogy, zejména hašiš, opium a morfium, které se záhy staly velmi populárním artiklem. I když byla ve Spojených státech amerických v roce 1933 prohibice zrušena, drogy zůstaly problémem. Paradoxem je, že lékaři se snažili najít pro toxikomany lék a omylem byl jako protidrogový lék používán heroin. Světlo světa spatřila další drogová závislost.
Situace v Československu byla jiná. Může se zdát, že drogy se u nás objevily až po sametové revoluci v roce 1989. Radek John však již na počátku 80. let v knize Memento ukazuje, že drogy byly u nás již mnohem dříve. Pravda je, že po 2. světové válce, kdy padla železná opona, byl přísun drog do Československa značně omezen. Náhradu hledali muži v alkoholu, ženy pak v léčivech. Drogy, především zneužívání léků, se stávaly problémem. Postupně se přecházelo k drogám, které rozpouštějí úzkost, což byl například meprobamat. Ve druhé vlně se objevily léky, které byly oblíbené především u studentů. Ti je užívali v období před zkouškami. Poté se objevila analgetika, která byla vyňata z lékařského předpisu a prodávala se volně. V 50. letech se zvláště ve vězení začala hojně užívat antiastmatika a antitusika, což byly léky proti kašli. To už však na scénu vstupuje nová generace léčiv, analgetika, a z nich nejznámější a lehce dostupný alnagon. Z deseti tablet alnagonu se dal přefiltrovat 1 gram morfia, který tak přišel na 3 Kč, což byla nejmenší cena na světě. V polovině 60. let se na drogové scéně objevuje nový fenomén – čichači. Nejčastěji se rekrutovali z věkové kategorie 16-20 let, ve vyšším věku přecházeli na jiné drogy. Tato skupina byla nejhůře zvladatelná, droga se nedala dávkovat, hrozilo předávkování a smrt. U dlouhodobého užívání se objevovala atrofie mozku, která vedla k rozpadu osobnosti. Koncem 70. let posiluje tendence k výrobě klasických drog – na scénu vstupuje braun, následuje stimulující droga pervitin. Je tedy zřejmé, že problém drogové závislosti u nás nezačíná rokem 1989, ale drogy zde byly dávno před tím. Faktem však je, že za socialismu byl prezentován jako důkaz úpadku západní společnosti, sloužil jako argument politické agitace. S nástupem a rozvojem demokracie se také začaly uvolňovat informace o drogové scéně v naší republice. Z výzkumů, které byly zveřejněny v 90. letech, vyplývá, že osobní zkušenost s drogami přiznalo 19% žáků základních škol a 27% žáků středních škol, pravidelné užívání přiznalo téměř 1% respondentů. Nejvíce teenagerů zkusilo drogu proto, aby jim pomohla vyřešit nějaký problém, velká část toužila po neobvyklém zážitku, třetí skupina fetovala ze zvědavosti nebo proto, aby se jim ostatní v partě nesmáli. Ve společnosti došlo k výraznému posunu v nazírání na drogu – patologické jevy, jako jsou drogy, prostituce, kriminalita, se vysunuly z oblasti kriminální do oblasti populace vzdělané, normálně vychovávané. Ukázalo se, že rozhodující pro použití drogy nejsou její účinky, ale faktická a ekonomická dostupnost. Důležité je také uvědomit si, kdo vlastně tvoří českou drogovou scénu. Patří sem 3 skupiny lidí: 1. výrobci – ti většinou nebývají sami závislí
1. distributoři – lidé, kteří dodávají drogy dealerům na ulici
2. dealeři – sami většinou bývají závislí
3. uživatelé
Kde tedy hledat příčiny rostoucí obliby drog především u mládeže? Je jisté, že základ je v rodině, ve výchově. Žádná rodina nechce vychovat feťáka nebo kriminálníka. Ale jsou všechny rodiny schopny děti dobře vychovat? I v dobré víře, i lidé velmi vzdělaní se mohou ve výchově dopouštět závažných chyb. Na roli rodiče je vlastně nikdo nepřipravil, ty tam jsou doby, kdy se matky mohly plně věnovat dětem, kdy rodiny fungovaly jako vícegenerační a vždy byl někdo doma, kdo se mohl o děti postarat. Dnešní rodina čelí obrovskému ekonomickému a společenskému tlaku, který nutí rodiče trávit v zaměstnání stále více času. Výchovu dětí pak v lepším případě supluje škola a různé zájmové organizace, v tom horším případě pak ulice, party či dětské gangy. Díky pokroku medicíny se také rodí více dětí s určitým handicapem, jako je lehká mozková dysfunkce, různé poruchy chování atd. To vše klade na rodiče zvýšené nároky, které oni nezvládají. Ještě větší problémy se objevují u sociálně slabých rodin.
Co je tedy typické pro českou drogovou scénu v současné době? Charakteristické rysy můžeme shrnout do následujících bodů: 1) snižuje se věk uživatelů drog – průměrný věk, kdy se začíná s užíváním drog, je nyní 14-19 let
2) uživatelé se orientují na stále útočnější drogy
3) vyděluje se obchod s drogami
4) patologické jevy prorůstají do normální populace
Drogy jsou problémem kriminologickým, sociálním (zahrnují velké skupiny obyvatelstva) a zdravotním. Toxikoman je po prostitutkách nejčastější obětí.
Jaká je tedy definice drogy? Drogu můžeme charakterizovat jako psychoaktivní látku, která má rychlý vliv na chování a jednání člověka. Důvodů, proč člověk sáhne po droze, může být několik. Droga odstraní bolest nebo chorobný příznak, člověk ji užije, aby si zlepšil náladu, droga také může sloužit k vyvolání halucinací. Droga pomáhá zmírnit bolest fyzickou i psychickou.
Je důležité vědět, jaké drogy jsou na české drogové scéně k dispozici, jaké mají účinky. Drogy můžeme rozdělit do několika skupin: 1) Centrálně tlumivé drogy – nejznámější centrálně tlumivou drogou je alkohol. Obrovské nebezpečí alkoholu spočívá v tom, že se jedná o drogu společensky tolerovanou a lehce dostupnou. Navíc ji všichni již od dětství máme spojenou s příjemnými událostmi – oslavy, vhodný dárek, návštěvy. Je všeobecně známo, že alkohol rozpouští úzkost. Alkoholik je člověk, který není schopen abstinovat, ztrácí kontrolu nad pitím. Alkoholismus má čtyři fáze: a) počáteční – iniciální; alkoholik potlačuje alkoholem úzkost, postupně stoupá frekvence pití, zdá se mu, že ,,více snese“
b) varovná; člověk alkohol vyhledává, častá je silná opilost. Chápe, že jeho pití je jiné než u ostatních. Opilost se stává fyziologickým stavem – musí vypít takovou dávku, aby vznikla opilost
c) rozhodná – kruciální; dochází k absolutní ztrátě kontroly nad pitím, alkohol ho zcela ovládá. Typické jsou výpadky paměti - ,,okénka“ -, a to před i po napití d) konečná – terminální; začíná ranními doušky, pije od rána, aby si vyrovnal hladinu drogy, pití je celodenní. S alkoholem to nejde, ale bez něj také ne.
Typické je, že se nelze vrátit k předcházející fázi, vždy je to jen horší.
2) Opiáty – k nejvýznamnějším opiátům patří opium a heroin. U tohoto typu drog je typický nárůst tolerance – toxikoman potřebuje stále větší dávku. Pro opiátového toxikomana jsou typické prudké změny nálad, ztráta zájmu o cokoliv. Normálně se chová jen pod vlivem drogy. Ztrácí kontrolu nad svým chováním, často opouští školu, rodinu. Typická je trestná činnost..
3) Stimulační drogy – nejznámější je pervitin. V 60. letech byl ve formě pilulky, nyní se nejčastěji prodává v psaníčku, vdechuje se jako prášek, ale může se i vstřikovat. . Zajímavostí je, že se ve 2. světové válce používal pro odstranění bojové únavy. Má tvrdě paranoidní syndrom – vyvolává pocit pronásledování, odposlouchávání, pocity kroků, šelestů. Vedlejším účinkem je přerušovaný spánek, ztráta chuti, svědění, akutní úzkost. Další stimulační drogou je kokain, bílý prášek, který se nejčastěji vdechuje. U nás je méně rozšířen. Do této skupiny patří také crack. Jedná se o upravený kokain. Je to velmi útočná droga, závislost vzniká již po jednom až dvou užitích. Droga MDMA – extazy – patří mezi moderní drogy. Je to budivý halucinogen. Angel dust – andělský prach – vzbuzuje halucinace, stimuluje. U nás je rozšířen jen málo.
4) Halucinogeny – v 60. letech bylo velmi oblíbené LSD, zvláště mezi umělci. Droga není dnes příliš dostupná, především z finančního hlediska. Pasohlávka česká – houba, velmi nebezpečná. Žvýká se, velmi těžko ji lze dávkovat.
5) Konopí – marihuana se vyrábí ze samičích rostlin manilského konopí. Vyvolává smích, vzbuzuje velkou chuť k jídlu, zpomaluje reakce. Uvádí do prostředí drog, většina uživatelů přechází na tvrdé drogy. Hašiš je silnější než marihuana. Je to hnědá hmota obvykle míchaná s tabákem. Navozuje pocit relaxace, blaha, projevuje se hovorností, zvýšeným vnímáním hudby a barev. Někdy vede k dočasné úzkosti, mírným halucinacím. Nezpůsobuje fyzickou závislost, ale psychickou. Může způsobit bronchitidu nebo rakovinu plic.
6) Čichači – čichají většinou ředidla, lepidla, chemická čistidla, nátěry, benzín, používají aerosolové rozprašovače, butanový plyn. Jedná se o drogy poměrně levné a dobře dostupné. Pro čichače v Rusku byla typická oholená rozškrábaná hlava, na které měli kapesník namočený v toulenu pokrytý igelitem a vše zakrývala černá čepička.
Říká se, že každý feťák je výborný lhář. Smutnou pravdou je, že pervitinoví toxikomani zešílí, heroinoví zemřou.
Většina těch, kteří skončí v léčebně, se vyznačuje stejnými charakteristickými rysy:
 mají nadprůměrné IQ, ale dosáhli většinou jen základního vzdělání
 jsou to osobnosti se sklonem k depresím
 většina má problémy v rodině
Drogy jsou látky, které působí omamně na centrální nervový systém. Způsobují přechodné stavy blaženosti, které však nemohou vyvážit škodlivé účinky. Jsou to návykové jedy, vedou k nutnosti stále je přijímat a zvyšovat jejich dávku. Způsobují neodvratné tělesné i duševní chátrání, výsledkem je opotřebení lidského organismu a předčasná smrt.
Kdo je vlastně toxikoman? Je to člověk posedlý léky či jinými chemickými látkami. Splňuje 3 základní podmínky: 1) má velkou touhu po droze = touhu ,,za každou cenu“ - je schopen i loupit, vraždit
2) má tendenci zvyšovat dávky
3) vzniká u něj závislost psychická, posléze i fyzická – bez drogy se nedokáže radovat, později ani pracovat, milovat, svobodně žít
Existuje vůbec reálná šance vyřešit problém se zneužíváním návykových látek? Je asi naivní domnívat se, že drogy přestanou lákat své potenciální uživatele, že všichni lidé najednou pochopí, jaké nebezpečí se v nich skrývá. Asi každý z nás by chtěl v životě něco zažít, být v něčem nejlepší, něco dokázat. Je těžké přiznat si, že ne každý na to má. Problém je i v tom, že v životě nic není zadarmo. Drogy nabízejí velmi rychlý a na první pohled jednoduchý únik. Je velmi lákavá představa, že bez námahy a jakékoli snahy se mohu pomocí jedné tablety, cigarety, injekce či panáka alkoholu přenést do světa, ve kterém je mi velmi dobře, droga nabízí řešení neúspěchu, konfliktu. Ale za jakou cenu? Bohužel v určitém věku si připadáme nesmrtelní, hrozby nemocí či trvalým poškozením zdraví se nám zdají velmi nereálné, vzdálené, jako by se nás netýkaly. Navíc máme pocit, že život máme pod kontrolou, věta: ,,Když budu chtít, mohu kdykoliv přestat.“ je typická pro každého začínajícího narkomana či alkoholika. V okamžiku, kdy člověk zjistí, že to takhle nefunguje, bývá už většinou pozdě. Kdo tedy má ochránit především mladé lidi před jejich vlastní hloupostí? Všichni víme, že v minulosti bylo vynaloženo nemálo finančních prostředků na různé programy, besedy a brožury, které se týkaly prevence sociálně patologických jevů. Otázkou je, jaký efekt tato snaha měla. Mnohdy se jednalo o akce formální, které pouze zaplnily místo ve statistice a které přinesly peníze svým autorům. Dopady na cílovou skupinu byly mnohdy diskutabilní. Jak tedy pracovat s mládeží, co dělat pro to, aby drogová závislost měla sestupnou tendenci? Je třeba si uvědomit, že stát sám nezmůže nic. Je nutné, aby tento problém společně řešili rodiče, škola a odborníci, aby stát vytvořil takové zákonné prostředí, které dokáže působit preventivně a zároveň poskytne účinnou pomoc těm, kteří ji potřebují a kteří o ni stojí.
V posledních letech je drogová situace v České republice velmi podobná ostatním evropským zemím. Na jedné straně se nezvyšuje a spíše klesá počet nejrizikovějších, nitrožilních, uživatelů tvrdých drog, na straně druhé vzrůstá počet uživatelů marihuany a tzv. tanečních drog. Na rozdíl od ostatní Evropy je doposud u nás relativně dobrá situace v počtu uživatelů drog nakažených virem HIV. Vzrůstá však počet infekcí hepatitidou C. Státní politika v rámci drogové závislosti se zaměřuje do několika oblastí.
1) Prevence – jejím úkolem je předcházet problému, vytvořit takové společenské klima, které by zamezilo vzniku drogové závislosti. Všem je již jasné, že dobrá informovanost, upozorňování na možná nebezpečí již nestačí. Základem je, aby děti a později teenageři se naučili smysluplně trávit volný čas, aby měli své koníčky, zájmy a aby si vytvořili správný žebříček hodnot. Stát musí také podporovat rodinnou politiku, protože fungující rodinné zázemí je základem pro formování postojů další generace. Pokud mají děti a mladiství oporu v rodině, je zde předpoklad, že nebudou muset hledat pochopení v pouličních partách. Také ekonomická situace v rodině může mít vliv na směřování těch nejmladších, i když by bylo velmi zjednodušené tvrdit, že narkomani se rekrutují jen ze sociální slabých vrstev. Často jsme svědky toho, že drogy jsou oblíbené právě u tzv. ,,zlaté mládeže“.
2) Péče o drogově závislé – týká se především těch, kteří mají snahu dobrovolně podstoupit léčbu, nebo těch, kterým byla léčba soudně nařízena. Je prokázáno, že efektivnější je léčba u těch, kteří si svůj problém uvědomují a chtějí se léčit. Faktem je, že léčeben je zoufale málo. Snad nejkritičtější je situace u nezletilých narkomanů. Ti jsou umísťováni většinou do psychiatrických léčeben, odkud se nejdéle po třech měsících vracejí zpět do škol a většinou také zpět do svých part. Jejich vnímání osobního problému je velmi omezené, umístění do léčebny berou spíše jako formu trestu. I po návratu do rodiny a do školy jsou pod velkým tlakem, rodiče je hlídají, tyto děti mají pocit, že jim nikdo nevěří, únik hledají opět v partě.
V posledních několika letech je vidět snaha pomáhat narkomanům na ulici, a to alespoň tak, aby svým chováním neohrožovali ostatní. Dobrovolníci je obcházejí, aby jim zdarma vyměnili stříkačky, stát financuje očkování proti hepatitidě typu C.
3. Oblast represe – zákonné normy, které řeší obchod s drogami, výrobu a zneužívání omamných látek. Názory na represivní opatření se různí – vzpomeňme například velmi nešťastnou formulaci o držení většího než malého množství drogy. Radikálové poukazují na to, že mládež je zbytečně kriminalizována, poukazují na údajnou neškodnost kouření marihuany. Mnoho odborníků pak zdůrazňuje, že marihuana je startovací droga, která je začátkem cesty k tvrdým drogám. Všem je určitě jasné, že zákon musí postihovat činy spojené s drogovou závislostí, umění je však vybalancovat systém trestů tak, aby měl požadovaný účinek a nebyl kontraproduktivní.
Je vidět, že oblast drogových závislostí stále patří k palčivým otázkám současné společnosti. Musíme stále hledat nové cesty jak v oblasti prevence, tak v oblasti následků zneužívání drog. Abychom mohli činit správná rozhodnutí, musíme být informovaní. Vědět znamená mít možnost volby a volit správně.

Gabriela Nováčková