Esej na téma drogy
Drogová závislost- myslím že je to stále jedno z velmi komplikovaných témat v naší společnosti a určitě ještě dlouhou dobu bude. Zlomovým rokem v této problematice byl u nás určitě rok 1989, kdy se otevřely hranice, lidé začali více cestovat a lépe se k nám dostaly také různé druhy drog. Netvrdím, že zde předtím nebyly, ale určitě ne v takové míře a jak jsem se také dočetla často u nás před tímto rokem kolovaly jen v zředěných podobách. Proto když si narkomani závislí na nějaké droze vzali stejné množství nezděděné, často docházelo k předávkování.
Ale zabývá se společnost dostatečně o ty kterých se to týká? A co dělá pro prevenci závislosti? Jsou děti ve škole dostatečně informované o této problematice? Jak zabránit tomu, aby moje dítě začalo brát drogy? ... Několik týdnů jsem se zabývala touto problematikou, navštívila hodně webových stránek, přečetla dost příběhů a informací, ale stále zůstaly některé otázky bez odpovědí...
Mám ve svém okolí kamarádku, která si bohužel prošla závislostí na pervitinu, ale naštěstí se včas dostala do dobrých rukou a za pomoci svého přítele a rodičů se dostala do léčebny a i když to bylo velmi kruté, nakonec začala žít nový život. Nyní na tuto etapu ve svém životě nerada vzpomíná, ale je to fakt a toho se jen tak nezbaví. Přesto mi všechno vyprávěla. Nejtěžší pro ní po vyléčení bylo že ji lidé zavrhovali i když už byla čistá, stále ji někteří brali jako feťačku.
Parta? Droga? Závislost? Droga jako smysl života? Dno? Nový začátek? Těchto pár slov se vztahuje k mnoha lidem kolem nás, ale zajímáme se o ně? Nebo si jen říkáme, že to se mě netýká a nemůže se to stát mě nebo mým dětem? Rodiče však bohužel bývají jedni z posledních kteří se dozví, že jejich dítě bere nějakou drogu...
Nejčastěji mají děti první zkušenosti s drogou již na základní škole. V tomto věku na ně má jistě největší vliv jejich okolí, kamarádi, parta a ta bývá také prvním místem, kde se s drogou můžou setkat. Každého láká zkusit něco nového, ale jsou ve svém věku schopní domyslet následky? A když se jim do něčeho nechce dokážou říci NE? Proto si myslím, že je také důležitá jejich informovanost, jak ze strany rodičů, tak školy. Problémem může být, že zakázané ovoce nejlíp chutná...
Dalším negativním rysem v naší společnosti je, že rodiče často nemívají dostatek času na své děti, dostatečně se jim nevěnují, nevšímají si jejich změn a svou lásku a péči nahrazují penězi. Když se vyskytnou nějaké problémy, dítě často nemá za kým jít a neví jak je řešit. Proto je pro ně tedy mnohem jednodušší pomocí drogy na chvíli zapomenout na problémy, které se však sami nevyřeší a mnohdy se stále více hromadí a jak se říká přerůstají přes hlavu. Je jednodušší žít v nepravém světě, kde se zdá být vše šťastné, ale neuvědomují si jakou za to zaplatí daň- ještě větší propast mezi nimi a rodiči, častá změna kamarádů je doprovázena ztráta těch nejlepších a často i dlouholetých přátel a mnohdy zaplatí i svým zdravím, vzhledem a bohužel v některých případech i životem.
Z pohledu budoucího rodiče si kladu otázku jak zabránit tomu, aby moje dítě vůbec začalo brát drogy? A z pohledu pedagoga jaký význam má poučování o tom co dítě smí a co nesmí, vždyť stejně zakázané ovoce... Stejně záleží na dítěti samém jestli teda třeba ze zvědavosti vyzkouší a řekne si že to není nic pro něj, nebo jestli podlehne a zkazí si život. další velmi důležitou věcí je, když už o někom víme, že bere, neodvrátit se od něj, ale snažit se mu pomoci, protože jak jsem již zmiňovala tito lidé často mívají problém, ale jak ho sami řešit. Pomoci jim v čas než se dostanou na tak strmou cestu, ze které už nebude cesta zpět. I moje kamarádka mi potvrdila že včasná pomoc může člověku zachránit život a naučit ho "nově žít".
(Marcela Hradová)
pondělí 25. května 2009
pátek 22. května 2009
Esej na téma drogy
Problematika zneužívání návykových látek patří k palčivým otázkám, které v současné době řeší prakticky každá vyspělá společnost. Drogová závislost postihuje stále nižší věkové skupiny, drogy jsou dnes dostupné již dětem na základních školách. Je nutné položit si otázku, zda a jak je možné účinně zasáhnout v boji proti drogám, jakou formu prevence zvolit a zvážit účinnost represívních opatření.
Každá společnost si stanovuje své normy chování. Patří k nim:
a) obyčeje – jde o nepsaná pravidla v kategoriích slušný x neslušný. Sankcí za porušení těchto pravidel je nelibost, opovržení.
b) mravy – jedná se o soubor pravidel, která tvoří společenskou morálku
c) zákony – psané normy, které vymezují práva a povinnosti a stanovují sankce
d) tabu – normy a činy, které jsou v absolutním rozporu s morálkou
Porušení psaných i nepsaných pravidel stanovených společností nutně vede k protispolečenskému chování. K nejpalčivějším sociálně-patologickým jevům v současné společnosti patří kriminalita, prostituce, vandalismus, týrání dětí a drogové závislosti. Již z tohoto kontextu je jasné, že zneužívání návykových látek a následná závislost je problém, který se netýká jen samotných drogově závislých. Často vede k protispolečenskému chování kriminálního charakteru, ovlivňuje životy celých rodin, stát stojí nemalé peníze. Je třeba si uvědomit, že drogy nejsou novým fenoménem, který by se objevil v poslední době. Pojďme udělat malou exkurzi do historie.
Nejstarší zprávy o užívání drogy pocházejí z doby 3000 př. n. l. z oblasti Jižní Ameriky, kde se dochovaly záznamy o využití drogy koka. V Indii se pak první zprávy datují do období 2000 let před naším letopočtem.
O skutečném rozmachu užívání drog však můžeme hovořit až ve 20. století. 13. ledna 1920 vyhlásil ve Spojených státech amerických tehdejší prezident Rooswelt prohibici, tj. úplný zákaz prodeje alkoholu. Alkohol se tedy stal nedostatkovým zbožím a jeho nelegální dovoz, výroba a prodej znamenaly možnost obrovských zisků. To velmi rychle pochopila mafie vedená legendárním Al Caponem. Kromě alkoholu začal do Ameriky dovážet i drogy, zejména hašiš, opium a morfium, které se záhy staly velmi populárním artiklem. I když byla ve Spojených státech amerických v roce 1933 prohibice zrušena, drogy zůstaly problémem. Paradoxem je, že lékaři se snažili najít pro toxikomany lék a omylem byl jako protidrogový lék používán heroin. Světlo světa spatřila další drogová závislost.
Situace v Československu byla jiná. Může se zdát, že drogy se u nás objevily až po sametové revoluci v roce 1989. Radek John však již na počátku 80. let v knize Memento ukazuje, že drogy byly u nás již mnohem dříve. Pravda je, že po 2. světové válce, kdy padla železná opona, byl přísun drog do Československa značně omezen. Náhradu hledali muži v alkoholu, ženy pak v léčivech. Drogy, především zneužívání léků, se stávaly problémem. Postupně se přecházelo k drogám, které rozpouštějí úzkost, což byl například meprobamat. Ve druhé vlně se objevily léky, které byly oblíbené především u studentů. Ti je užívali v období před zkouškami. Poté se objevila analgetika, která byla vyňata z lékařského předpisu a prodávala se volně. V 50. letech se zvláště ve vězení začala hojně užívat antiastmatika a antitusika, což byly léky proti kašli. To už však na scénu vstupuje nová generace léčiv, analgetika, a z nich nejznámější a lehce dostupný alnagon. Z deseti tablet alnagonu se dal přefiltrovat 1 gram morfia, který tak přišel na 3 Kč, což byla nejmenší cena na světě. V polovině 60. let se na drogové scéně objevuje nový fenomén – čichači. Nejčastěji se rekrutovali z věkové kategorie 16-20 let, ve vyšším věku přecházeli na jiné drogy. Tato skupina byla nejhůře zvladatelná, droga se nedala dávkovat, hrozilo předávkování a smrt. U dlouhodobého užívání se objevovala atrofie mozku, která vedla k rozpadu osobnosti. Koncem 70. let posiluje tendence k výrobě klasických drog – na scénu vstupuje braun, následuje stimulující droga pervitin. Je tedy zřejmé, že problém drogové závislosti u nás nezačíná rokem 1989, ale drogy zde byly dávno před tím. Faktem však je, že za socialismu byl prezentován jako důkaz úpadku západní společnosti, sloužil jako argument politické agitace. S nástupem a rozvojem demokracie se také začaly uvolňovat informace o drogové scéně v naší republice. Z výzkumů, které byly zveřejněny v 90. letech, vyplývá, že osobní zkušenost s drogami přiznalo 19% žáků základních škol a 27% žáků středních škol, pravidelné užívání přiznalo téměř 1% respondentů. Nejvíce teenagerů zkusilo drogu proto, aby jim pomohla vyřešit nějaký problém, velká část toužila po neobvyklém zážitku, třetí skupina fetovala ze zvědavosti nebo proto, aby se jim ostatní v partě nesmáli. Ve společnosti došlo k výraznému posunu v nazírání na drogu – patologické jevy, jako jsou drogy, prostituce, kriminalita, se vysunuly z oblasti kriminální do oblasti populace vzdělané, normálně vychovávané. Ukázalo se, že rozhodující pro použití drogy nejsou její účinky, ale faktická a ekonomická dostupnost. Důležité je také uvědomit si, kdo vlastně tvoří českou drogovou scénu. Patří sem 3 skupiny lidí: 1. výrobci – ti většinou nebývají sami závislí
1. distributoři – lidé, kteří dodávají drogy dealerům na ulici
2. dealeři – sami většinou bývají závislí
3. uživatelé
Kde tedy hledat příčiny rostoucí obliby drog především u mládeže? Je jisté, že základ je v rodině, ve výchově. Žádná rodina nechce vychovat feťáka nebo kriminálníka. Ale jsou všechny rodiny schopny děti dobře vychovat? I v dobré víře, i lidé velmi vzdělaní se mohou ve výchově dopouštět závažných chyb. Na roli rodiče je vlastně nikdo nepřipravil, ty tam jsou doby, kdy se matky mohly plně věnovat dětem, kdy rodiny fungovaly jako vícegenerační a vždy byl někdo doma, kdo se mohl o děti postarat. Dnešní rodina čelí obrovskému ekonomickému a společenskému tlaku, který nutí rodiče trávit v zaměstnání stále více času. Výchovu dětí pak v lepším případě supluje škola a různé zájmové organizace, v tom horším případě pak ulice, party či dětské gangy. Díky pokroku medicíny se také rodí více dětí s určitým handicapem, jako je lehká mozková dysfunkce, různé poruchy chování atd. To vše klade na rodiče zvýšené nároky, které oni nezvládají. Ještě větší problémy se objevují u sociálně slabých rodin.
Co je tedy typické pro českou drogovou scénu v současné době? Charakteristické rysy můžeme shrnout do následujících bodů: 1) snižuje se věk uživatelů drog – průměrný věk, kdy se začíná s užíváním drog, je nyní 14-19 let
2) uživatelé se orientují na stále útočnější drogy
3) vyděluje se obchod s drogami
4) patologické jevy prorůstají do normální populace
Drogy jsou problémem kriminologickým, sociálním (zahrnují velké skupiny obyvatelstva) a zdravotním. Toxikoman je po prostitutkách nejčastější obětí.
Jaká je tedy definice drogy? Drogu můžeme charakterizovat jako psychoaktivní látku, která má rychlý vliv na chování a jednání člověka. Důvodů, proč člověk sáhne po droze, může být několik. Droga odstraní bolest nebo chorobný příznak, člověk ji užije, aby si zlepšil náladu, droga také může sloužit k vyvolání halucinací. Droga pomáhá zmírnit bolest fyzickou i psychickou.
Je důležité vědět, jaké drogy jsou na české drogové scéně k dispozici, jaké mají účinky. Drogy můžeme rozdělit do několika skupin: 1) Centrálně tlumivé drogy – nejznámější centrálně tlumivou drogou je alkohol. Obrovské nebezpečí alkoholu spočívá v tom, že se jedná o drogu společensky tolerovanou a lehce dostupnou. Navíc ji všichni již od dětství máme spojenou s příjemnými událostmi – oslavy, vhodný dárek, návštěvy. Je všeobecně známo, že alkohol rozpouští úzkost. Alkoholik je člověk, který není schopen abstinovat, ztrácí kontrolu nad pitím. Alkoholismus má čtyři fáze: a) počáteční – iniciální; alkoholik potlačuje alkoholem úzkost, postupně stoupá frekvence pití, zdá se mu, že ,,více snese“
b) varovná; člověk alkohol vyhledává, častá je silná opilost. Chápe, že jeho pití je jiné než u ostatních. Opilost se stává fyziologickým stavem – musí vypít takovou dávku, aby vznikla opilost
c) rozhodná – kruciální; dochází k absolutní ztrátě kontroly nad pitím, alkohol ho zcela ovládá. Typické jsou výpadky paměti - ,,okénka“ -, a to před i po napití d) konečná – terminální; začíná ranními doušky, pije od rána, aby si vyrovnal hladinu drogy, pití je celodenní. S alkoholem to nejde, ale bez něj také ne.
Typické je, že se nelze vrátit k předcházející fázi, vždy je to jen horší.
2) Opiáty – k nejvýznamnějším opiátům patří opium a heroin. U tohoto typu drog je typický nárůst tolerance – toxikoman potřebuje stále větší dávku. Pro opiátového toxikomana jsou typické prudké změny nálad, ztráta zájmu o cokoliv. Normálně se chová jen pod vlivem drogy. Ztrácí kontrolu nad svým chováním, často opouští školu, rodinu. Typická je trestná činnost..
3) Stimulační drogy – nejznámější je pervitin. V 60. letech byl ve formě pilulky, nyní se nejčastěji prodává v psaníčku, vdechuje se jako prášek, ale může se i vstřikovat. . Zajímavostí je, že se ve 2. světové válce používal pro odstranění bojové únavy. Má tvrdě paranoidní syndrom – vyvolává pocit pronásledování, odposlouchávání, pocity kroků, šelestů. Vedlejším účinkem je přerušovaný spánek, ztráta chuti, svědění, akutní úzkost. Další stimulační drogou je kokain, bílý prášek, který se nejčastěji vdechuje. U nás je méně rozšířen. Do této skupiny patří také crack. Jedná se o upravený kokain. Je to velmi útočná droga, závislost vzniká již po jednom až dvou užitích. Droga MDMA – extazy – patří mezi moderní drogy. Je to budivý halucinogen. Angel dust – andělský prach – vzbuzuje halucinace, stimuluje. U nás je rozšířen jen málo.
4) Halucinogeny – v 60. letech bylo velmi oblíbené LSD, zvláště mezi umělci. Droga není dnes příliš dostupná, především z finančního hlediska. Pasohlávka česká – houba, velmi nebezpečná. Žvýká se, velmi těžko ji lze dávkovat.
5) Konopí – marihuana se vyrábí ze samičích rostlin manilského konopí. Vyvolává smích, vzbuzuje velkou chuť k jídlu, zpomaluje reakce. Uvádí do prostředí drog, většina uživatelů přechází na tvrdé drogy. Hašiš je silnější než marihuana. Je to hnědá hmota obvykle míchaná s tabákem. Navozuje pocit relaxace, blaha, projevuje se hovorností, zvýšeným vnímáním hudby a barev. Někdy vede k dočasné úzkosti, mírným halucinacím. Nezpůsobuje fyzickou závislost, ale psychickou. Může způsobit bronchitidu nebo rakovinu plic.
6) Čichači – čichají většinou ředidla, lepidla, chemická čistidla, nátěry, benzín, používají aerosolové rozprašovače, butanový plyn. Jedná se o drogy poměrně levné a dobře dostupné. Pro čichače v Rusku byla typická oholená rozškrábaná hlava, na které měli kapesník namočený v toulenu pokrytý igelitem a vše zakrývala černá čepička.
Říká se, že každý feťák je výborný lhář. Smutnou pravdou je, že pervitinoví toxikomani zešílí, heroinoví zemřou.
Většina těch, kteří skončí v léčebně, se vyznačuje stejnými charakteristickými rysy:
mají nadprůměrné IQ, ale dosáhli většinou jen základního vzdělání
jsou to osobnosti se sklonem k depresím
většina má problémy v rodině
Drogy jsou látky, které působí omamně na centrální nervový systém. Způsobují přechodné stavy blaženosti, které však nemohou vyvážit škodlivé účinky. Jsou to návykové jedy, vedou k nutnosti stále je přijímat a zvyšovat jejich dávku. Způsobují neodvratné tělesné i duševní chátrání, výsledkem je opotřebení lidského organismu a předčasná smrt.
Kdo je vlastně toxikoman? Je to člověk posedlý léky či jinými chemickými látkami. Splňuje 3 základní podmínky: 1) má velkou touhu po droze = touhu ,,za každou cenu“ - je schopen i loupit, vraždit
2) má tendenci zvyšovat dávky
3) vzniká u něj závislost psychická, posléze i fyzická – bez drogy se nedokáže radovat, později ani pracovat, milovat, svobodně žít
Existuje vůbec reálná šance vyřešit problém se zneužíváním návykových látek? Je asi naivní domnívat se, že drogy přestanou lákat své potenciální uživatele, že všichni lidé najednou pochopí, jaké nebezpečí se v nich skrývá. Asi každý z nás by chtěl v životě něco zažít, být v něčem nejlepší, něco dokázat. Je těžké přiznat si, že ne každý na to má. Problém je i v tom, že v životě nic není zadarmo. Drogy nabízejí velmi rychlý a na první pohled jednoduchý únik. Je velmi lákavá představa, že bez námahy a jakékoli snahy se mohu pomocí jedné tablety, cigarety, injekce či panáka alkoholu přenést do světa, ve kterém je mi velmi dobře, droga nabízí řešení neúspěchu, konfliktu. Ale za jakou cenu? Bohužel v určitém věku si připadáme nesmrtelní, hrozby nemocí či trvalým poškozením zdraví se nám zdají velmi nereálné, vzdálené, jako by se nás netýkaly. Navíc máme pocit, že život máme pod kontrolou, věta: ,,Když budu chtít, mohu kdykoliv přestat.“ je typická pro každého začínajícího narkomana či alkoholika. V okamžiku, kdy člověk zjistí, že to takhle nefunguje, bývá už většinou pozdě. Kdo tedy má ochránit především mladé lidi před jejich vlastní hloupostí? Všichni víme, že v minulosti bylo vynaloženo nemálo finančních prostředků na různé programy, besedy a brožury, které se týkaly prevence sociálně patologických jevů. Otázkou je, jaký efekt tato snaha měla. Mnohdy se jednalo o akce formální, které pouze zaplnily místo ve statistice a které přinesly peníze svým autorům. Dopady na cílovou skupinu byly mnohdy diskutabilní. Jak tedy pracovat s mládeží, co dělat pro to, aby drogová závislost měla sestupnou tendenci? Je třeba si uvědomit, že stát sám nezmůže nic. Je nutné, aby tento problém společně řešili rodiče, škola a odborníci, aby stát vytvořil takové zákonné prostředí, které dokáže působit preventivně a zároveň poskytne účinnou pomoc těm, kteří ji potřebují a kteří o ni stojí.
V posledních letech je drogová situace v České republice velmi podobná ostatním evropským zemím. Na jedné straně se nezvyšuje a spíše klesá počet nejrizikovějších, nitrožilních, uživatelů tvrdých drog, na straně druhé vzrůstá počet uživatelů marihuany a tzv. tanečních drog. Na rozdíl od ostatní Evropy je doposud u nás relativně dobrá situace v počtu uživatelů drog nakažených virem HIV. Vzrůstá však počet infekcí hepatitidou C. Státní politika v rámci drogové závislosti se zaměřuje do několika oblastí.
1) Prevence – jejím úkolem je předcházet problému, vytvořit takové společenské klima, které by zamezilo vzniku drogové závislosti. Všem je již jasné, že dobrá informovanost, upozorňování na možná nebezpečí již nestačí. Základem je, aby děti a později teenageři se naučili smysluplně trávit volný čas, aby měli své koníčky, zájmy a aby si vytvořili správný žebříček hodnot. Stát musí také podporovat rodinnou politiku, protože fungující rodinné zázemí je základem pro formování postojů další generace. Pokud mají děti a mladiství oporu v rodině, je zde předpoklad, že nebudou muset hledat pochopení v pouličních partách. Také ekonomická situace v rodině může mít vliv na směřování těch nejmladších, i když by bylo velmi zjednodušené tvrdit, že narkomani se rekrutují jen ze sociální slabých vrstev. Často jsme svědky toho, že drogy jsou oblíbené právě u tzv. ,,zlaté mládeže“.
2) Péče o drogově závislé – týká se především těch, kteří mají snahu dobrovolně podstoupit léčbu, nebo těch, kterým byla léčba soudně nařízena. Je prokázáno, že efektivnější je léčba u těch, kteří si svůj problém uvědomují a chtějí se léčit. Faktem je, že léčeben je zoufale málo. Snad nejkritičtější je situace u nezletilých narkomanů. Ti jsou umísťováni většinou do psychiatrických léčeben, odkud se nejdéle po třech měsících vracejí zpět do škol a většinou také zpět do svých part. Jejich vnímání osobního problému je velmi omezené, umístění do léčebny berou spíše jako formu trestu. I po návratu do rodiny a do školy jsou pod velkým tlakem, rodiče je hlídají, tyto děti mají pocit, že jim nikdo nevěří, únik hledají opět v partě.
V posledních několika letech je vidět snaha pomáhat narkomanům na ulici, a to alespoň tak, aby svým chováním neohrožovali ostatní. Dobrovolníci je obcházejí, aby jim zdarma vyměnili stříkačky, stát financuje očkování proti hepatitidě typu C.
3. Oblast represe – zákonné normy, které řeší obchod s drogami, výrobu a zneužívání omamných látek. Názory na represivní opatření se různí – vzpomeňme například velmi nešťastnou formulaci o držení většího než malého množství drogy. Radikálové poukazují na to, že mládež je zbytečně kriminalizována, poukazují na údajnou neškodnost kouření marihuany. Mnoho odborníků pak zdůrazňuje, že marihuana je startovací droga, která je začátkem cesty k tvrdým drogám. Všem je určitě jasné, že zákon musí postihovat činy spojené s drogovou závislostí, umění je však vybalancovat systém trestů tak, aby měl požadovaný účinek a nebyl kontraproduktivní.
Je vidět, že oblast drogových závislostí stále patří k palčivým otázkám současné společnosti. Musíme stále hledat nové cesty jak v oblasti prevence, tak v oblasti následků zneužívání drog. Abychom mohli činit správná rozhodnutí, musíme být informovaní. Vědět znamená mít možnost volby a volit správně.
Gabriela Nováčková
Každá společnost si stanovuje své normy chování. Patří k nim:
a) obyčeje – jde o nepsaná pravidla v kategoriích slušný x neslušný. Sankcí za porušení těchto pravidel je nelibost, opovržení.
b) mravy – jedná se o soubor pravidel, která tvoří společenskou morálku
c) zákony – psané normy, které vymezují práva a povinnosti a stanovují sankce
d) tabu – normy a činy, které jsou v absolutním rozporu s morálkou
Porušení psaných i nepsaných pravidel stanovených společností nutně vede k protispolečenskému chování. K nejpalčivějším sociálně-patologickým jevům v současné společnosti patří kriminalita, prostituce, vandalismus, týrání dětí a drogové závislosti. Již z tohoto kontextu je jasné, že zneužívání návykových látek a následná závislost je problém, který se netýká jen samotných drogově závislých. Často vede k protispolečenskému chování kriminálního charakteru, ovlivňuje životy celých rodin, stát stojí nemalé peníze. Je třeba si uvědomit, že drogy nejsou novým fenoménem, který by se objevil v poslední době. Pojďme udělat malou exkurzi do historie.
Nejstarší zprávy o užívání drogy pocházejí z doby 3000 př. n. l. z oblasti Jižní Ameriky, kde se dochovaly záznamy o využití drogy koka. V Indii se pak první zprávy datují do období 2000 let před naším letopočtem.
O skutečném rozmachu užívání drog však můžeme hovořit až ve 20. století. 13. ledna 1920 vyhlásil ve Spojených státech amerických tehdejší prezident Rooswelt prohibici, tj. úplný zákaz prodeje alkoholu. Alkohol se tedy stal nedostatkovým zbožím a jeho nelegální dovoz, výroba a prodej znamenaly možnost obrovských zisků. To velmi rychle pochopila mafie vedená legendárním Al Caponem. Kromě alkoholu začal do Ameriky dovážet i drogy, zejména hašiš, opium a morfium, které se záhy staly velmi populárním artiklem. I když byla ve Spojených státech amerických v roce 1933 prohibice zrušena, drogy zůstaly problémem. Paradoxem je, že lékaři se snažili najít pro toxikomany lék a omylem byl jako protidrogový lék používán heroin. Světlo světa spatřila další drogová závislost.
Situace v Československu byla jiná. Může se zdát, že drogy se u nás objevily až po sametové revoluci v roce 1989. Radek John však již na počátku 80. let v knize Memento ukazuje, že drogy byly u nás již mnohem dříve. Pravda je, že po 2. světové válce, kdy padla železná opona, byl přísun drog do Československa značně omezen. Náhradu hledali muži v alkoholu, ženy pak v léčivech. Drogy, především zneužívání léků, se stávaly problémem. Postupně se přecházelo k drogám, které rozpouštějí úzkost, což byl například meprobamat. Ve druhé vlně se objevily léky, které byly oblíbené především u studentů. Ti je užívali v období před zkouškami. Poté se objevila analgetika, která byla vyňata z lékařského předpisu a prodávala se volně. V 50. letech se zvláště ve vězení začala hojně užívat antiastmatika a antitusika, což byly léky proti kašli. To už však na scénu vstupuje nová generace léčiv, analgetika, a z nich nejznámější a lehce dostupný alnagon. Z deseti tablet alnagonu se dal přefiltrovat 1 gram morfia, který tak přišel na 3 Kč, což byla nejmenší cena na světě. V polovině 60. let se na drogové scéně objevuje nový fenomén – čichači. Nejčastěji se rekrutovali z věkové kategorie 16-20 let, ve vyšším věku přecházeli na jiné drogy. Tato skupina byla nejhůře zvladatelná, droga se nedala dávkovat, hrozilo předávkování a smrt. U dlouhodobého užívání se objevovala atrofie mozku, která vedla k rozpadu osobnosti. Koncem 70. let posiluje tendence k výrobě klasických drog – na scénu vstupuje braun, následuje stimulující droga pervitin. Je tedy zřejmé, že problém drogové závislosti u nás nezačíná rokem 1989, ale drogy zde byly dávno před tím. Faktem však je, že za socialismu byl prezentován jako důkaz úpadku západní společnosti, sloužil jako argument politické agitace. S nástupem a rozvojem demokracie se také začaly uvolňovat informace o drogové scéně v naší republice. Z výzkumů, které byly zveřejněny v 90. letech, vyplývá, že osobní zkušenost s drogami přiznalo 19% žáků základních škol a 27% žáků středních škol, pravidelné užívání přiznalo téměř 1% respondentů. Nejvíce teenagerů zkusilo drogu proto, aby jim pomohla vyřešit nějaký problém, velká část toužila po neobvyklém zážitku, třetí skupina fetovala ze zvědavosti nebo proto, aby se jim ostatní v partě nesmáli. Ve společnosti došlo k výraznému posunu v nazírání na drogu – patologické jevy, jako jsou drogy, prostituce, kriminalita, se vysunuly z oblasti kriminální do oblasti populace vzdělané, normálně vychovávané. Ukázalo se, že rozhodující pro použití drogy nejsou její účinky, ale faktická a ekonomická dostupnost. Důležité je také uvědomit si, kdo vlastně tvoří českou drogovou scénu. Patří sem 3 skupiny lidí: 1. výrobci – ti většinou nebývají sami závislí
1. distributoři – lidé, kteří dodávají drogy dealerům na ulici
2. dealeři – sami většinou bývají závislí
3. uživatelé
Kde tedy hledat příčiny rostoucí obliby drog především u mládeže? Je jisté, že základ je v rodině, ve výchově. Žádná rodina nechce vychovat feťáka nebo kriminálníka. Ale jsou všechny rodiny schopny děti dobře vychovat? I v dobré víře, i lidé velmi vzdělaní se mohou ve výchově dopouštět závažných chyb. Na roli rodiče je vlastně nikdo nepřipravil, ty tam jsou doby, kdy se matky mohly plně věnovat dětem, kdy rodiny fungovaly jako vícegenerační a vždy byl někdo doma, kdo se mohl o děti postarat. Dnešní rodina čelí obrovskému ekonomickému a společenskému tlaku, který nutí rodiče trávit v zaměstnání stále více času. Výchovu dětí pak v lepším případě supluje škola a různé zájmové organizace, v tom horším případě pak ulice, party či dětské gangy. Díky pokroku medicíny se také rodí více dětí s určitým handicapem, jako je lehká mozková dysfunkce, různé poruchy chování atd. To vše klade na rodiče zvýšené nároky, které oni nezvládají. Ještě větší problémy se objevují u sociálně slabých rodin.
Co je tedy typické pro českou drogovou scénu v současné době? Charakteristické rysy můžeme shrnout do následujících bodů: 1) snižuje se věk uživatelů drog – průměrný věk, kdy se začíná s užíváním drog, je nyní 14-19 let
2) uživatelé se orientují na stále útočnější drogy
3) vyděluje se obchod s drogami
4) patologické jevy prorůstají do normální populace
Drogy jsou problémem kriminologickým, sociálním (zahrnují velké skupiny obyvatelstva) a zdravotním. Toxikoman je po prostitutkách nejčastější obětí.
Jaká je tedy definice drogy? Drogu můžeme charakterizovat jako psychoaktivní látku, která má rychlý vliv na chování a jednání člověka. Důvodů, proč člověk sáhne po droze, může být několik. Droga odstraní bolest nebo chorobný příznak, člověk ji užije, aby si zlepšil náladu, droga také může sloužit k vyvolání halucinací. Droga pomáhá zmírnit bolest fyzickou i psychickou.
Je důležité vědět, jaké drogy jsou na české drogové scéně k dispozici, jaké mají účinky. Drogy můžeme rozdělit do několika skupin: 1) Centrálně tlumivé drogy – nejznámější centrálně tlumivou drogou je alkohol. Obrovské nebezpečí alkoholu spočívá v tom, že se jedná o drogu společensky tolerovanou a lehce dostupnou. Navíc ji všichni již od dětství máme spojenou s příjemnými událostmi – oslavy, vhodný dárek, návštěvy. Je všeobecně známo, že alkohol rozpouští úzkost. Alkoholik je člověk, který není schopen abstinovat, ztrácí kontrolu nad pitím. Alkoholismus má čtyři fáze: a) počáteční – iniciální; alkoholik potlačuje alkoholem úzkost, postupně stoupá frekvence pití, zdá se mu, že ,,více snese“
b) varovná; člověk alkohol vyhledává, častá je silná opilost. Chápe, že jeho pití je jiné než u ostatních. Opilost se stává fyziologickým stavem – musí vypít takovou dávku, aby vznikla opilost
c) rozhodná – kruciální; dochází k absolutní ztrátě kontroly nad pitím, alkohol ho zcela ovládá. Typické jsou výpadky paměti - ,,okénka“ -, a to před i po napití d) konečná – terminální; začíná ranními doušky, pije od rána, aby si vyrovnal hladinu drogy, pití je celodenní. S alkoholem to nejde, ale bez něj také ne.
Typické je, že se nelze vrátit k předcházející fázi, vždy je to jen horší.
2) Opiáty – k nejvýznamnějším opiátům patří opium a heroin. U tohoto typu drog je typický nárůst tolerance – toxikoman potřebuje stále větší dávku. Pro opiátového toxikomana jsou typické prudké změny nálad, ztráta zájmu o cokoliv. Normálně se chová jen pod vlivem drogy. Ztrácí kontrolu nad svým chováním, často opouští školu, rodinu. Typická je trestná činnost..
3) Stimulační drogy – nejznámější je pervitin. V 60. letech byl ve formě pilulky, nyní se nejčastěji prodává v psaníčku, vdechuje se jako prášek, ale může se i vstřikovat. . Zajímavostí je, že se ve 2. světové válce používal pro odstranění bojové únavy. Má tvrdě paranoidní syndrom – vyvolává pocit pronásledování, odposlouchávání, pocity kroků, šelestů. Vedlejším účinkem je přerušovaný spánek, ztráta chuti, svědění, akutní úzkost. Další stimulační drogou je kokain, bílý prášek, který se nejčastěji vdechuje. U nás je méně rozšířen. Do této skupiny patří také crack. Jedná se o upravený kokain. Je to velmi útočná droga, závislost vzniká již po jednom až dvou užitích. Droga MDMA – extazy – patří mezi moderní drogy. Je to budivý halucinogen. Angel dust – andělský prach – vzbuzuje halucinace, stimuluje. U nás je rozšířen jen málo.
4) Halucinogeny – v 60. letech bylo velmi oblíbené LSD, zvláště mezi umělci. Droga není dnes příliš dostupná, především z finančního hlediska. Pasohlávka česká – houba, velmi nebezpečná. Žvýká se, velmi těžko ji lze dávkovat.
5) Konopí – marihuana se vyrábí ze samičích rostlin manilského konopí. Vyvolává smích, vzbuzuje velkou chuť k jídlu, zpomaluje reakce. Uvádí do prostředí drog, většina uživatelů přechází na tvrdé drogy. Hašiš je silnější než marihuana. Je to hnědá hmota obvykle míchaná s tabákem. Navozuje pocit relaxace, blaha, projevuje se hovorností, zvýšeným vnímáním hudby a barev. Někdy vede k dočasné úzkosti, mírným halucinacím. Nezpůsobuje fyzickou závislost, ale psychickou. Může způsobit bronchitidu nebo rakovinu plic.
6) Čichači – čichají většinou ředidla, lepidla, chemická čistidla, nátěry, benzín, používají aerosolové rozprašovače, butanový plyn. Jedná se o drogy poměrně levné a dobře dostupné. Pro čichače v Rusku byla typická oholená rozškrábaná hlava, na které měli kapesník namočený v toulenu pokrytý igelitem a vše zakrývala černá čepička.
Říká se, že každý feťák je výborný lhář. Smutnou pravdou je, že pervitinoví toxikomani zešílí, heroinoví zemřou.
Většina těch, kteří skončí v léčebně, se vyznačuje stejnými charakteristickými rysy:
mají nadprůměrné IQ, ale dosáhli většinou jen základního vzdělání
jsou to osobnosti se sklonem k depresím
většina má problémy v rodině
Drogy jsou látky, které působí omamně na centrální nervový systém. Způsobují přechodné stavy blaženosti, které však nemohou vyvážit škodlivé účinky. Jsou to návykové jedy, vedou k nutnosti stále je přijímat a zvyšovat jejich dávku. Způsobují neodvratné tělesné i duševní chátrání, výsledkem je opotřebení lidského organismu a předčasná smrt.
Kdo je vlastně toxikoman? Je to člověk posedlý léky či jinými chemickými látkami. Splňuje 3 základní podmínky: 1) má velkou touhu po droze = touhu ,,za každou cenu“ - je schopen i loupit, vraždit
2) má tendenci zvyšovat dávky
3) vzniká u něj závislost psychická, posléze i fyzická – bez drogy se nedokáže radovat, později ani pracovat, milovat, svobodně žít
Existuje vůbec reálná šance vyřešit problém se zneužíváním návykových látek? Je asi naivní domnívat se, že drogy přestanou lákat své potenciální uživatele, že všichni lidé najednou pochopí, jaké nebezpečí se v nich skrývá. Asi každý z nás by chtěl v životě něco zažít, být v něčem nejlepší, něco dokázat. Je těžké přiznat si, že ne každý na to má. Problém je i v tom, že v životě nic není zadarmo. Drogy nabízejí velmi rychlý a na první pohled jednoduchý únik. Je velmi lákavá představa, že bez námahy a jakékoli snahy se mohu pomocí jedné tablety, cigarety, injekce či panáka alkoholu přenést do světa, ve kterém je mi velmi dobře, droga nabízí řešení neúspěchu, konfliktu. Ale za jakou cenu? Bohužel v určitém věku si připadáme nesmrtelní, hrozby nemocí či trvalým poškozením zdraví se nám zdají velmi nereálné, vzdálené, jako by se nás netýkaly. Navíc máme pocit, že život máme pod kontrolou, věta: ,,Když budu chtít, mohu kdykoliv přestat.“ je typická pro každého začínajícího narkomana či alkoholika. V okamžiku, kdy člověk zjistí, že to takhle nefunguje, bývá už většinou pozdě. Kdo tedy má ochránit především mladé lidi před jejich vlastní hloupostí? Všichni víme, že v minulosti bylo vynaloženo nemálo finančních prostředků na různé programy, besedy a brožury, které se týkaly prevence sociálně patologických jevů. Otázkou je, jaký efekt tato snaha měla. Mnohdy se jednalo o akce formální, které pouze zaplnily místo ve statistice a které přinesly peníze svým autorům. Dopady na cílovou skupinu byly mnohdy diskutabilní. Jak tedy pracovat s mládeží, co dělat pro to, aby drogová závislost měla sestupnou tendenci? Je třeba si uvědomit, že stát sám nezmůže nic. Je nutné, aby tento problém společně řešili rodiče, škola a odborníci, aby stát vytvořil takové zákonné prostředí, které dokáže působit preventivně a zároveň poskytne účinnou pomoc těm, kteří ji potřebují a kteří o ni stojí.
V posledních letech je drogová situace v České republice velmi podobná ostatním evropským zemím. Na jedné straně se nezvyšuje a spíše klesá počet nejrizikovějších, nitrožilních, uživatelů tvrdých drog, na straně druhé vzrůstá počet uživatelů marihuany a tzv. tanečních drog. Na rozdíl od ostatní Evropy je doposud u nás relativně dobrá situace v počtu uživatelů drog nakažených virem HIV. Vzrůstá však počet infekcí hepatitidou C. Státní politika v rámci drogové závislosti se zaměřuje do několika oblastí.
1) Prevence – jejím úkolem je předcházet problému, vytvořit takové společenské klima, které by zamezilo vzniku drogové závislosti. Všem je již jasné, že dobrá informovanost, upozorňování na možná nebezpečí již nestačí. Základem je, aby děti a později teenageři se naučili smysluplně trávit volný čas, aby měli své koníčky, zájmy a aby si vytvořili správný žebříček hodnot. Stát musí také podporovat rodinnou politiku, protože fungující rodinné zázemí je základem pro formování postojů další generace. Pokud mají děti a mladiství oporu v rodině, je zde předpoklad, že nebudou muset hledat pochopení v pouličních partách. Také ekonomická situace v rodině může mít vliv na směřování těch nejmladších, i když by bylo velmi zjednodušené tvrdit, že narkomani se rekrutují jen ze sociální slabých vrstev. Často jsme svědky toho, že drogy jsou oblíbené právě u tzv. ,,zlaté mládeže“.
2) Péče o drogově závislé – týká se především těch, kteří mají snahu dobrovolně podstoupit léčbu, nebo těch, kterým byla léčba soudně nařízena. Je prokázáno, že efektivnější je léčba u těch, kteří si svůj problém uvědomují a chtějí se léčit. Faktem je, že léčeben je zoufale málo. Snad nejkritičtější je situace u nezletilých narkomanů. Ti jsou umísťováni většinou do psychiatrických léčeben, odkud se nejdéle po třech měsících vracejí zpět do škol a většinou také zpět do svých part. Jejich vnímání osobního problému je velmi omezené, umístění do léčebny berou spíše jako formu trestu. I po návratu do rodiny a do školy jsou pod velkým tlakem, rodiče je hlídají, tyto děti mají pocit, že jim nikdo nevěří, únik hledají opět v partě.
V posledních několika letech je vidět snaha pomáhat narkomanům na ulici, a to alespoň tak, aby svým chováním neohrožovali ostatní. Dobrovolníci je obcházejí, aby jim zdarma vyměnili stříkačky, stát financuje očkování proti hepatitidě typu C.
3. Oblast represe – zákonné normy, které řeší obchod s drogami, výrobu a zneužívání omamných látek. Názory na represivní opatření se různí – vzpomeňme například velmi nešťastnou formulaci o držení většího než malého množství drogy. Radikálové poukazují na to, že mládež je zbytečně kriminalizována, poukazují na údajnou neškodnost kouření marihuany. Mnoho odborníků pak zdůrazňuje, že marihuana je startovací droga, která je začátkem cesty k tvrdým drogám. Všem je určitě jasné, že zákon musí postihovat činy spojené s drogovou závislostí, umění je však vybalancovat systém trestů tak, aby měl požadovaný účinek a nebyl kontraproduktivní.
Je vidět, že oblast drogových závislostí stále patří k palčivým otázkám současné společnosti. Musíme stále hledat nové cesty jak v oblasti prevence, tak v oblasti následků zneužívání drog. Abychom mohli činit správná rozhodnutí, musíme být informovaní. Vědět znamená mít možnost volby a volit správně.
Gabriela Nováčková
čtvrtek 21. května 2009
SHRNUTÍ ČESKÉHO ODBORNÉHO ČLÁNKU
ČASOPIS ZÁVISLOSTI A MY(odborný časopis pro sociálně patologické jevy)
- LISTOPAD 2008
ZÁVISLOST NA DROGÁCH JE NEMOC
Celý článek je zaměřen na trhy s drogami i další zprávy z této oblasti.
Zmíněna je zde zpráva z Mezinárodního dne proti drogám, který se každoročně koná 26. června ve Vídni a vydává ji úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC).
Ze zprávy vyplývá, že méně než jeden člověk z dvaceti ve věku 15-64 let zkusil za posledních 12 měsíců alespoň jednu drogy, z čehož lidé se silnou drogovou závislostí tvoří z tohoto počtu lidí méně než jednu desetinu.
Dále ze studií vyplývá, že samotný tabák na světě každoročně zabíjí na 5 miliónů lidí , alkohol okolo 2,5 milionu a ilegální drogy kolem 200 tisíc osob. Všechna čísla jsou velmi vysoká , avšak díky mezinárodní kontrole drog klesla celosvětová produkce drog o 70 % než tomu bylo před 100 lety, což je velmi pozitivní výsledek, jelikož za stejné období čtyřnásobně vzrostl počet obyvatel.
Bohužel zpráva o drogách z roku 2008 dokládá, že nárůst nabídky drog prudce vzrostl a to především díky velmi dobré úrodě opia především v jihoafgánských provinciích.
Ani Kolumbie se svým pěstováním koky a kokainu není pozadu.
Vláda obou zemí se s tím snaží všemožně bojovat, avšak její úspěšnost je mizivá.
Oproti tomu celosvětový trh s hašišem mírně oslabuje a to až o 8 %.
Proti drogám se snaží světové organizace všemožně bojovat, jenže novým drogovým trasám se jim zabránit nedaří.
Všechny státy se snaží posílit drogovou prevenci především u dětí a mládeže, protože drogová závislost je nemoc, která by se měla léčit jako každá jiná. Prevence je jediná možnost jak předcházet drogové závislosti u mladých lidí. Tento celosvětový problém se asi vyřešit nepodaří ale je možné ho alespoň trochu minimalizovat.
Libuše Kyslíková
- LISTOPAD 2008
ZÁVISLOST NA DROGÁCH JE NEMOC
Celý článek je zaměřen na trhy s drogami i další zprávy z této oblasti.
Zmíněna je zde zpráva z Mezinárodního dne proti drogám, který se každoročně koná 26. června ve Vídni a vydává ji úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC).
Ze zprávy vyplývá, že méně než jeden člověk z dvaceti ve věku 15-64 let zkusil za posledních 12 měsíců alespoň jednu drogy, z čehož lidé se silnou drogovou závislostí tvoří z tohoto počtu lidí méně než jednu desetinu.
Dále ze studií vyplývá, že samotný tabák na světě každoročně zabíjí na 5 miliónů lidí , alkohol okolo 2,5 milionu a ilegální drogy kolem 200 tisíc osob. Všechna čísla jsou velmi vysoká , avšak díky mezinárodní kontrole drog klesla celosvětová produkce drog o 70 % než tomu bylo před 100 lety, což je velmi pozitivní výsledek, jelikož za stejné období čtyřnásobně vzrostl počet obyvatel.
Bohužel zpráva o drogách z roku 2008 dokládá, že nárůst nabídky drog prudce vzrostl a to především díky velmi dobré úrodě opia především v jihoafgánských provinciích.
Ani Kolumbie se svým pěstováním koky a kokainu není pozadu.
Vláda obou zemí se s tím snaží všemožně bojovat, avšak její úspěšnost je mizivá.
Oproti tomu celosvětový trh s hašišem mírně oslabuje a to až o 8 %.
Proti drogám se snaží světové organizace všemožně bojovat, jenže novým drogovým trasám se jim zabránit nedaří.
Všechny státy se snaží posílit drogovou prevenci především u dětí a mládeže, protože drogová závislost je nemoc, která by se měla léčit jako každá jiná. Prevence je jediná možnost jak předcházet drogové závislosti u mladých lidí. Tento celosvětový problém se asi vyřešit nepodaří ale je možné ho alespoň trochu minimalizovat.
Libuše Kyslíková
DRUGS AND HIV
( Abstrect )
-shrnutí anglického odborného článku
Článek upozorňuje na to, že v Jihoafrické republice roste počet uživatelů injekčních, ale i neinjekčních drog. Většinou se jedná o lidi, nabízející sexuální služby. A s tím roste další problém – šíření HIV / AIDS.
V roce 2005 v Durbanu proběhl výzkum, zabývající se způsoby užívání drog a rizikovým chováním nakažených HIV. Dále pozorovali vysoce rizikové čtvrti.
Hlavním informátorům byly nabízeny zdarma testy na HIV a poradenství.
Výsledky výzkumu poukazují na to, že prodej a užívání drog úzce souvisí s prostitucí. Organizace práce v této oblasti dse značně liší podle pohlaví. Mnohé ženy jsou ovládány svými pasáky, kteří většinou fungují i jako dealeři. Dále lidé, kteří zkusili více druhů drog ( heroin, extázi ) , vypověděli, že jejich volba byla založena na očekávání funkčnosti a vlastnosti drog.
Riziko rychlého šíření HIV je značné, vzhledem k tomu, že drogy a rizikové sexuální chování se šíří především v rizikových sítích.
Vladislava Keclíková
( Abstrect )
-shrnutí anglického odborného článku
Článek upozorňuje na to, že v Jihoafrické republice roste počet uživatelů injekčních, ale i neinjekčních drog. Většinou se jedná o lidi, nabízející sexuální služby. A s tím roste další problém – šíření HIV / AIDS.
V roce 2005 v Durbanu proběhl výzkum, zabývající se způsoby užívání drog a rizikovým chováním nakažených HIV. Dále pozorovali vysoce rizikové čtvrti.
Hlavním informátorům byly nabízeny zdarma testy na HIV a poradenství.
Výsledky výzkumu poukazují na to, že prodej a užívání drog úzce souvisí s prostitucí. Organizace práce v této oblasti dse značně liší podle pohlaví. Mnohé ženy jsou ovládány svými pasáky, kteří většinou fungují i jako dealeři. Dále lidé, kteří zkusili více druhů drog ( heroin, extázi ) , vypověděli, že jejich volba byla založena na očekávání funkčnosti a vlastnosti drog.
Riziko rychlého šíření HIV je značné, vzhledem k tomu, že drogy a rizikové sexuální chování se šíří především v rizikových sítích.
Vladislava Keclíková
středa 20. května 2009
SVĚT DOSTAL PROBLÉM DROG POD KONTROLU, ALE JEŠTĚ HO NEVYŘEŠIL
( Závislosti a my, květen 2008 )
- shrnutí českého odborného článku
Celý článek je věnován 51. zasedání Komise OSN pro narkotické drogy (CND ). Zde vyzval výkonný ředitel Antonio Mario Costa k přizpůsobení kontroly drog k potřebám 21. století. Upozornil také na to, že příliš lidí je ve vězení za drogovou kriminalitu a naopak jen málo lidí se léčí z drogové závislosti.
Jako dalším problémem označil nedostatek fondů na prevenci a léčbu závislosti. Podle Costy nejsou lidé příliš informovaní o změnách v protidrogové politice. Zejména vyzdvihl tyto úspěchy – snížení nezákonného užívání drog o 5%, 25 mil. Lidí užívá drogy – to činí pouhé 0,5% populace, pěstování drog se ve světě prudce snížilo…
Za nutnost považuje Costa dostat se přímo ke všem 20 mil. závislým a zabránit tak škodám, které by tito lidé mohli způsobit na sobě či na celé společnosti. Jako prioritu uvedl prevenci a léčbu závislosti.
Dále upozornil na spojitost mezi chudobou a pěstováním drog. Je třeba lépe financovat rozvojové projekty a nabídnout tak lidem lepší způsob obživy než pěstování drog. Za velké plus považuje Costa pomoc státům, z nichž se drogy nejvíce pašují.
Za nutnost považuje trestní spravedlnost a nesouhlasí s trestem smrti za trestní činy související s drogami. Vyzval také k řešení drogové problematiky na okraji společnosti.
Costa pochválil kampaně nevládních organizací a médií za bojkot společností a firem, které se reprezentují pomocí celebrit, které jsou hrdé na t, že jsou závislé.
Vladislava Keclíková
( Závislosti a my, květen 2008 )
- shrnutí českého odborného článku
Celý článek je věnován 51. zasedání Komise OSN pro narkotické drogy (CND ). Zde vyzval výkonný ředitel Antonio Mario Costa k přizpůsobení kontroly drog k potřebám 21. století. Upozornil také na to, že příliš lidí je ve vězení za drogovou kriminalitu a naopak jen málo lidí se léčí z drogové závislosti.
Jako dalším problémem označil nedostatek fondů na prevenci a léčbu závislosti. Podle Costy nejsou lidé příliš informovaní o změnách v protidrogové politice. Zejména vyzdvihl tyto úspěchy – snížení nezákonného užívání drog o 5%, 25 mil. Lidí užívá drogy – to činí pouhé 0,5% populace, pěstování drog se ve světě prudce snížilo…
Za nutnost považuje Costa dostat se přímo ke všem 20 mil. závislým a zabránit tak škodám, které by tito lidé mohli způsobit na sobě či na celé společnosti. Jako prioritu uvedl prevenci a léčbu závislosti.
Dále upozornil na spojitost mezi chudobou a pěstováním drog. Je třeba lépe financovat rozvojové projekty a nabídnout tak lidem lepší způsob obživy než pěstování drog. Za velké plus považuje Costa pomoc státům, z nichž se drogy nejvíce pašují.
Za nutnost považuje trestní spravedlnost a nesouhlasí s trestem smrti za trestní činy související s drogami. Vyzval také k řešení drogové problematiky na okraji společnosti.
Costa pochválil kampaně nevládních organizací a médií za bojkot společností a firem, které se reprezentují pomocí celebrit, které jsou hrdé na t, že jsou závislé.
Vladislava Keclíková
úterý 19. května 2009
Časopis Závislosti a my- Vývoj drogové scény v ČR
Jedním z časopisů, kde jsem našla články věnované drogové problematice byl Závislosti a my. Po prolistování několika dílů mě zaujal článek Vývoj drogové scény v ČR
Největší drogový rozmach ve světě byl v 60. letech 20. století. To platilo i pro tehdejší ČSSR, i když cesta drog na toto území nebyla zrovna jednoduchá.
Zpočátku to byly pouze drogy rostlinného původu (konopí, houby...). Později nastupují dostupné léky (fenmetrazin, dexflenmetryzin, ipecarin, Pleumolysin, Solutan, Alnagon, Beneplnorin, Diolan, Yastol a další) z těchto léků (především z Alnagonu) začínají v 70. letech toxikomané vyrábět pervitin, který se vyvážel do světa.
Rok 1989 byl pro náš stát výrnamným datem- změna režimu, uvolnění situace ve státě a také otevření hranic. Tehdy k nám začaly proudit další a další druhy drog. Naše tehdejší legislativa dala ideální podmínky i k tomu, aby k nám přijížděli obchodníci a dealeři z jiných zemí. Držení drog, v jakémkoliv množství, nebylo trestné, pokud bylo určeno pro vlastní potřebu. Proto se u nás dealerství mohlo rozvíjet bez omezení. V zemi byly drogy snadno sehnatelné, mnoho lidí začalo touhou po něčem novém a skončilo drogovým peklem… Mnoho lidí také přišlo o život, protože byli zvyklí na zředěné drogy, a nyní tu byl pervitin čistý a oni si bez varování vzali množství, které užívali obvykle, mnoho jich umřelo na předávkování. Zákony jsou nyní sice ostřejší, ale drogy si vždy vyhledají nějakou, jak je obejít.
(Marcela Hradová)
Jedním z časopisů, kde jsem našla články věnované drogové problematice byl Závislosti a my. Po prolistování několika dílů mě zaujal článek Vývoj drogové scény v ČR
Největší drogový rozmach ve světě byl v 60. letech 20. století. To platilo i pro tehdejší ČSSR, i když cesta drog na toto území nebyla zrovna jednoduchá.
Zpočátku to byly pouze drogy rostlinného původu (konopí, houby...). Později nastupují dostupné léky (fenmetrazin, dexflenmetryzin, ipecarin, Pleumolysin, Solutan, Alnagon, Beneplnorin, Diolan, Yastol a další) z těchto léků (především z Alnagonu) začínají v 70. letech toxikomané vyrábět pervitin, který se vyvážel do světa.
Rok 1989 byl pro náš stát výrnamným datem- změna režimu, uvolnění situace ve státě a také otevření hranic. Tehdy k nám začaly proudit další a další druhy drog. Naše tehdejší legislativa dala ideální podmínky i k tomu, aby k nám přijížděli obchodníci a dealeři z jiných zemí. Držení drog, v jakémkoliv množství, nebylo trestné, pokud bylo určeno pro vlastní potřebu. Proto se u nás dealerství mohlo rozvíjet bez omezení. V zemi byly drogy snadno sehnatelné, mnoho lidí začalo touhou po něčem novém a skončilo drogovým peklem… Mnoho lidí také přišlo o život, protože byli zvyklí na zředěné drogy, a nyní tu byl pervitin čistý a oni si bez varování vzali množství, které užívali obvykle, mnoho jich umřelo na předávkování. Zákony jsou nyní sice ostřejší, ale drogy si vždy vyhledají nějakou, jak je obejít.
(Marcela Hradová)
Shrnutí článku: Drug education in our schools
(http://proquest.umi.com/pqdweb?index=6&did=1672030191&SrchMode=1&sid=2&Fmt=3&VInst=PROD&VType=PQD&RQT=309&VName=PQD&TS=1242746875&clientId=45236)
Tento článek se mi zdá zajímavý nejen z pohledu budoucího pedagoga, pojednává o Výuce drogové prevence na školách. Dívka zde vzpomíná několik důležitých okamžiků v jejím životě, jednou z nich je i seznamování s drogovou problematikou na její škole. Zmiňuje zde jak probíhala na jejich škole. Nikdy nezapomene na to jak každý čtvrtek přišel do jejich třídy vstupoval odborník v této problematice a povídal jim o nebezpečí drog a o prevenci.
Lidé v Americe zpochybňují účinnost vzdělávání o drogách, ale její vzpomínky jsou tam stále. Stále má před očima obrázky, které jim ukazovali. Fotografie závislých lidí na drogách a i obětí drogové závislosti. To že lidé propadnou závislosti není nevědomost, ale jiné vlivy.
Jejich škola se také podílí každé dva roky na programu Každý patnáct minut, jde o simulování různých situací (dopravní nehody, alkoholismus, drogy…) Škola poskytuje dostatek preventivních informací o drogách, ale to jak se v budoucnu zachováme, závisí na každém z nás.
(Marcela Hradová)
(http://proquest.umi.com/pqdweb?index=6&did=1672030191&SrchMode=1&sid=2&Fmt=3&VInst=PROD&VType=PQD&RQT=309&VName=PQD&TS=1242746875&clientId=45236)
Tento článek se mi zdá zajímavý nejen z pohledu budoucího pedagoga, pojednává o Výuce drogové prevence na školách. Dívka zde vzpomíná několik důležitých okamžiků v jejím životě, jednou z nich je i seznamování s drogovou problematikou na její škole. Zmiňuje zde jak probíhala na jejich škole. Nikdy nezapomene na to jak každý čtvrtek přišel do jejich třídy vstupoval odborník v této problematice a povídal jim o nebezpečí drog a o prevenci.
Lidé v Americe zpochybňují účinnost vzdělávání o drogách, ale její vzpomínky jsou tam stále. Stále má před očima obrázky, které jim ukazovali. Fotografie závislých lidí na drogách a i obětí drogové závislosti. To že lidé propadnou závislosti není nevědomost, ale jiné vlivy.
Jejich škola se také podílí každé dva roky na programu Každý patnáct minut, jde o simulování různých situací (dopravní nehody, alkoholismus, drogy…) Škola poskytuje dostatek preventivních informací o drogách, ale to jak se v budoucnu zachováme, závisí na každém z nás.
(Marcela Hradová)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)